Termíny
Růst řas a mechů
Růst řas nebo mechů je v podstatě přirozený proces, který se dlouhodobě vyskytuje u všech existujících materiálů. Typ a rozsah tohoto porostu závisí na pylové zátěži, podmínkách růstu řas nebo mechů, využití plochy a materiálu dlažby.
Nejhorší podmínky pro růst mají kameny bez dutin, tedy husté vyvřelé přírodní kameny, ale i tvrdě pálené dlažby s hustým povrchem. U betonových dlažebních kostek závisí růst a s ním spojené zabarvení na pórovitosti pohledového betonu. Zatímco betonové dlažební kostky s nasákavostí < 5,0 % hm. mají prakticky stále svou původní barvu a povrch, kameny s nasákavostí 6–7 % hm. mají již po roce jasně zelený povlak. Vyšší nasákavost se projevuje i pomalejším vysycháním kamenů, což vytváří lepší podmínky pro růst. Obecně porézní povrch betonových tvárnic a nevyhnutelná pórovitost pravidelně vedou po několika letech k růstu a změnám povrchu na málo používaných površích.
Lišejníky
Lišejníky jsou společenstva hub a řas. Jejich barvy se liší od černé přes bílou až po červenou, oranžovou, hnědou, žlutou až zelenou.
Jsou to přeživší, kteří mohou přežít extrémní životní podmínky, a proto jsou rozšíření. Jejich schopnost přežití je dána tím, že dokážou rychle vysychat a často obsahují jen minimální množství vody. Mezitím jsou fyziologicky neaktivní.
Výkvěty
Výkvěty jsou tenké, bělavé usazeniny různých solí na povrchu suchého kamene. Pokud se soli skládají z uhličitanu vápenatého, mají přirozenou příčinu v betonových blocích v prvních letech po výrobě a ve skutečnosti nejsou závadou. Při tuhnutí cementu vzniká jako meziprodukt hydroxid vápenatý Ca(OH)2. Tato ve vodě rozpustná sůl je vytahována na povrch s vodou v kapilárách. Reakcí s oxidem uhličitým ze vzduchu vzniká méně rozpustný uhličitan vápenatý CaCO3, který po odpaření vody zůstává na povrchu jako bělavé zabarvení. Tento proces pokračuje po 28 dnech až asi 2 roky po vyrobení kamenů. Na zvětralých površích po několika letech výkvěty uhličitanu vápenatého mizí.
Mnohem méně časté jsou výkvěty ze síranů sodných, hořečnatých a draselných a dalších solí. Pocházejí z kontaminovaných surovin a lze je snížit pouze nákladnou sanitací.
Povrchové nátěry
Pro ochranu podkladu před vnějšími vlivy a zvýšení jeho odolnosti se nanášejí povrchové nátěry. Na betonový povrch se nanese uzavřená ochranná vrstva. Tloušťka vrstvy je obvykle větší než 0,1 mm.
Impregnace – filmotvorná
Úprava betonu uzavírající póry pro snížení povrchové pórovitosti a zpevnění povrchu. Póry a kapiláry jsou částečně nebo zcela vyplněny. Výsledkem ošetření je obvykle nerovnoměrně tenký film na povrchu (utěsnění). Tloušťka vrstvy je cca 0,05 mm.
Impregnace – hydrofobní
Úprava betonu pro vytvoření vodoodpudivého povrchu. Póry a kapiláry jsou pouze vystlány, ale nejsou vyplněny. Na povrchu betonu se nevytváří žádný film. Vnější vzhled se mění jen málo nebo vůbec.
Barevné rozdíly
Výrobky vyrobené různými výrobními postupy nebo vyrobené stejným výrobním postupem, ale v různých časech, ale které jsou jinak stejného typu, mohou vykazovat nepatrné barevné rozdíly, které jsou technicky nevyhnutelné vzhledem k okamžiku výroby a malým odchylkám ve výchozích materiálech. Rozdíly jsou pro užitnou hodnotu irelevantní, protože rozdíly v jasu se obvykle vyrovnávají použitím přípravků a běžnými povětrnostními vlivy.
Štípání hran
Odštípnuté hrany nejsou známkou špatné kvality kamene. Tyto optické vady jsou spíše způsobeny nedodržováním technických pravidel při pokládání kamenů. Vznikají, když se srazí sousední dlažební kostky. Nejčastější příčinou odštěpování hran na betonových dlaždicích je příliš těsná pokládka a nedodržení stanovené šířky spáry. Možnými příčinami však mohou být také horizontální posuny v důsledku dopravního zatížení, teplotních rozdílů a prázdných spár.
Škrábance
Škrábance se mohou objevit vždy tam, kde dochází k nadměrnému namáhání povrchu dlažebního kamene. Námaha může být způsobena zahradním nábytkem, vadnými vozidly, železnými lopatami, lopatami na sníh atd. Také použití vibrační desky při dláždění může způsobit škrábance, pokud není použit posuvník desek.
Změny povrchu
Ke změnám povrchu dochází vlivem okolního prostředí. Mezi tyto vlivy patří srážky, teplotní výkyvy atd. Z kamene se uvolňují nejjemnější částice. Tím se kámen nepoškodí, ale dojde k optické změně. Čím je kámen hustší, tím méně je pravděpodobně, že se povrch změní.
Rez a hnědé zbarvení
Barevné změny betonových výrobků mohou být způsobeny kombinací určitých klimatických, výrobních a materiálových faktorů. Vlivy spojené s instalací a používáním mohou také vést ke změnám vzhledu betonových povrchů. Povrchové nažloutlé a nahnědlé zbarvení betonových výrobků může být způsobeno procesy rozpouštění. Rozpustné sloučeniny železa se přitom dostávají přes systém pórů betonu na povrch betonu, kde dochází k jejich oxidaci, což nakonec vede k jasně viditelným žlutým až hnědým plochám, a to i v případě velmi malých detekovatelných množstvích. V závislosti na struktuře pórů a povětrnostních podmínkách probíhají takovéto přirozené procesy různou rychlostí. Pro výrobu betonových výrobků se používají přírodní suroviny. Největší podíl co do množství a objemu v betonu tvoří kamenivo. K tomu se zpravidla používají pečlivě připravené písky, štěrky a drť. V závislosti na ložisku však vždy obsahují více či méně rozpustné sloučeniny železa. Rozpustné sloučeniny železa lze v nízkých koncentracích detekovat také v cementech a přísadách.
Reakce a mechanismy související s technologií betonu, které mohou vést k hnědému zbarvení betonových výrobků, jsou extrémně složité. Podle současného stavu techniky nelze zcela vyloučit hnědé zabarvení betonových výrobků. Potenciál nebo pravděpodobnost takových optických efektů však lze výrazně snížit pomocí konkrétních technologických opatření.
Na rozdíl od výše popsaného rozsáhlého hnědého zbarvení souvisejícího s mobilizací není bodové hnědé zbarvení spojeno s rozvojem výkvětů. Důvodem tohoto hnědého zbarvení je spíše použití rozložitelných kameniv obsahujících železo (např. pyrit).
Žlutohnědé zabarvení betonových vozovek může za nepříznivých podmínek způsobit i použití železitých spárovacích písků. Pokud spárovací písek zůstane na povrchu delší dobu, mohou se při dešti ze spárovacího písku uvolňovat železité jemné částice, které se usazují na povrchu a způsobují žlutohnědé zbarvení.
Žlutohnědé zabarvení může být navíc způsobeno tím, že se velmi jemné části spárovacího písku mechanicky zaryjí do povrchu kamene a případně se v důsledku přídavných karbonatačních účinků integrují do povrchu kamene.
Únik kalu / kamenné moučky
Únik jemných částic ze spár ve spojení s vodou jako kalem je způsoben nedostatečně vodopropustnou podestýlkou nebo podkladní vrstvou. Voda, která se vsakuje do dlažby spárami a neprosakuje dostatečně rychle podložkou a podkladovou vrstvou, tvoří suspenzi s jemnými částmi podestýlky. Vlivem dynamického působení dopravy a s tím spojených malých pohybů dlažebních kostek dochází k čerpání vody s jemnými částicemi spárami vzhůru. Po vysušení kalu zůstává na povrchu betonového bloku kamenná moučka.
Absorpce vody, proces sušení
Absorpce vody by měla být u všech dlažeb nízká, aby byla zajištěna vysoká mrazuvzdornost. Ale i když je absorpce vody v přípustných mezích, různá nasákavost a jiný proces sušení mají různé optické účinky. Absorpce vody 6 % hmotnostních znamená pórovitost přístupnou vodě ve formě kapilár nebo větších pórů asi 12 až 13 % objemových. Celkový obsah dutin z nevyhnutelných kapilárních pórů a mikropórů, které nejsou přístupné vodě, je přibližně 20 až 23 % objemových.